Zpráva z 8. srazu

Ano, jsou to přesně 2 měsíce a 2 dny, co proběhl podzimní sraz Ladycroft.cz. Pro ty, kteří na něm z nějakého důvodu chyběli, přinášíme malé shrnutí toho hlavního, co se na srazu událo. Zároveň si můžete prohlédnout galerii s pár fotografiemi ze srazu.

 

Úvodem

Když přišel letošní podzim, na zem se počalo snášet nazlátlé listí a jeho šustění se mísilo s chrchláním prvních obětí viróz, napadla tým LadyCroft.cz jediná myšlenka: hmmmm…že jsme ten letní sraz ale uspořádali, že? Nebyl čas? Nenašel se vhodný termín? Zapomněli jsme? Kdo ví. Letní setkání fanoušků Tomb Raideru zkrátka neproběhlo. Ale aby se neřeklo, že návštěvníky zanedbáváme, začali jsme rychle plánovat sraz náhradní – podzimní.

Jeho začátky nebyly valné. Pablo oznámil, že nebude moct přijet, Fil onemocněl, Suomi nevěděla, jestli bude moct dorazit, zkrátka to vypadalo, že na sraz dorazíme jen tři – já, constantine a Potkanka. Proto jsme se nakonec rozhodli sraz přesunout na datum 12. října 2013, které už vyhovovalo možnostem návštěvníků lépe. A protože je LadyCroft.cz prokletým webem (nic nám nevykládejte, my to víme! Nenávidí nás technologie, nenávidí nás čas, náhoda, stavebnictví, obchody, čajovny, zkrátka vše), muselo se samozřejmě něco pokazit.

Co to bylo tentokrát? Jako první můžeme uvést, že Pablo nakonec opět nemohl přijet, navíc se nám podařilo sraz nechtěně přesunout na víkend, kdy byl Willy v Brně. Pink přijet také nemohla, i Sethesovi jsme se trefili do nevhodného termínu. Nakonec se počet návštěvníků ustálil na sedmi jistých (Fil a Potkanka příjezd ráno, Suomi ve dvě, Bibiana a Adéla po čtvrté) a jednom „možná“…ale o tom až později.

 

Přípravy

Přesuňme se krátce dva týdny před sraz. Arakanga začíná pracovat na srazové hře, která je předělávkou Střelených kachen. Jde o Střelené zloduchy, hru, kde se v honbě za pomstou Laře Croft vzájemně vyvražďují záporáci všech Tomb Raiderů, aby nakonec zbyl jen jeden – ten, který bude mít šanci na odvetu. Co to znamenalo v praxi? Jen to, že Arakanga po večerech pilně črtala na tabletu, aby vyprodukovala 27 potřebných karet. A protože jediný víkend, kdy mohla na kartách pracovat, sežralo dálkové studium, byla brzy nucena požádat o pomoc s vybarvováním constantina.

Nyní se přesuňme k večeru před srazem. Arakanga i constantine melou z posledního. Arakanga za poslední dva dny nakreslila asi 14 karet, constantine vše vybarvuje. Pátek pomalu končí, o slovo se hlásí brzké sobotní ráno. Constantine to vzdává v jedenáct a odchází spát, Arakanga pokračuje asi do půl třetí. Pak je nekompromisně zaházena peřinami a je jí řečeno, že se musí alespoň trochu vyspat (ještě že toho přítele mám, jinak bych na srazu definitivně usnula).

Je půl sedmé ráno. Arakanga vstává a s hrůzou zjišťuje, že zaspala. Rychle dokončuje karty, které nestihla, s pomocí constantina se jí nakonec podaří celou hru dokončit. Aaaand… nefunguje tiskárna. Poprvé za celou svou existenci se zasekla. Arakanga šílí, rozebírá tiskárnu na kousky, ale nakonec z ní vymlátí jak všechny karty pro hru, tak i pravidla a zvětšené karty místo diplomů. Nůžky nejsou k nalezení a tak píše constantinovi, aby nějaké vzal, a vydává se na cestu na Muzeum, aby stihla přijet s co nejmenším zpožděním.

 

...a k samotnému srazu

Jak se ukázalo, nemusela jsem se vůbec tolik honit. Když jsem s jazykem na vestě – kabátě – doběhla před automaty s lístky na Muzeu, oznámil mi constantine, že ještě nikde nikdo. Fil poslal SMSku, že se stíhá dopravit až za půl hodiny. Stáli jsme tedy u automatů a čekali. Ve čtvrt na jedenáct přišla Potkanka, Fila jsme se dočkali krátce před půl. A protože bylo venku docela ošklivo, dohodli jsme se, že první navštívíme Panerii ve Vodičkově ulici, kde si můžeme dát něco k snídani a zároveň vystříhat hru.

Po objednání jsme si šli sednout a návštěvníci ukázali, že se z letního srazu 2012 poučili a přinesli si vlastní nůžky i kancelářské potřeby. Z toho jsme samozřejmě byli nadšení, protože by nám jinak chyběly právě dvoje nůžky. Jakmile jsem vyndala z desek fotopapíry potištěné kartami, všimla si Potkanka (doufám, že to byla ona :-[...pokud ne, tak Fil) 

... a tady přebírá štafetu v psaní srazové zprávy constantine, takže se neděste změny stylu psaní :)

Každopádně si i já myslím, že to byla Potkanka, která si všimla podivné mušky na jedné z karet s Boaz, která byla na kartu zapečena v tiskárně. Byla zapečena tak dobře a vtipně, že to vypadalo, že tam patří.

S pomocí Fila a Potkanky jsme tedy vystříhali všechny kartičky (ještě jednou velké díky a WOW za to, že si nosíte nůžky na sraz), naskládali je do herních obalů a pomalu se spakovali. Proč?

 

…abychom se dopravili na oběd

Vyhrála opět lokace Dejvická, kam jsme dojeli nevím-v-kolik. Před samotným obědem jsme se vydali do JRC uslintávat nad novými hrami, řešili jsme, co kde kdo hrál, co by chtěl zkusit, doporučovali jsme si navzájem tituly a nevěřili, co všechno za hry se vyrábí.

 

… a pak do Japashopu

 Ano, do otevření čajovny zbýval nějaký čas, tak jsme se vypadli pěšmo do Japashopu, kde jsme okukovali čajové sety, hůlky, pomůcky na vaření a především potraviny. Koupili jsme si sušenky se zeleným čajem a radioaktivním zbarvením, které byly opravdu výborné (a které nenápadně propagujeme v naší galerii – kupujte, ochutnávejte! :) ).

Následovala cesta do Alberta, kde jsme si všichni koupili něco k snědku. Cestou jsme probírali (myslím) Thora, celkově Avengers a Marvell (?). Jelikož jsem skoro nic nečetl / neviděl, tak jsem jen naslouchal.

 

… čajovna? Kéžby!

Dorazili jsme k čajovně, která už sice měla mít otevřeno, ale před vchodem byly přivřené (leč odemčené) mříže. Chvilku jsme postávali venku a čekali, zda někdo otevře (občas mívají zvykem nechávat tam mříž nastevřenou, když připravují provozovnu). Kvůli sílícímu dešti jsme se však rozhodli vejít dovnitř a zjistit stav.

To jsme ale netušili, co se dozvíme. V celé ulici neteče voda, jeden ze zaměstnanců šel zrovna k cisterně s kanystry vody. Čaj by nám tedy sice byli schopní uvařit, ale nemohli bychom použít WC. Po chvilce váhání jsme se tedy rozhodli, že raději půjdeme jinam. Já i Ari jsme tedy vytáhli mobily a hledali nejbližší čajovnu – která však byla v nedohlednu. Nakonec jsem našel tvůrčí kavárnu „Vypálené koťátko“, pro kterou jsme se rozhodli.

 

U koťátka

Pokud stejně jako my přemýšlíte, proč má kavárna lehce morbidní název, rád vás osvětím. Po příchodu jsme totiž zjistili, že si zde můžete barvami na keramiku namalovat vlastní talíř či nějakou sošku a oni vám jí vypálí v peci. Tadá, záhada odhalena.

Každopádně jsme si objednali pití (tuším nějaké mošty, já horká čokoláda s chilli), a vrhli se na hraní Střelených zloduchů.

Během příprav jsme se ještě pokusili kontaktovat ostatní srazanty, což přineslo další nemilé překvapení. Suomi se zasekla někde v busu a nikdo nevěděl, kdy dorazí. Adéla byla unavená, takže se omluvila s tím, že také nedorazí. A Bibiana nakonec návštěvu srazu taky odřekla, jednak nechtěla jít bez Adély a jednak se chtěla věnovat psaní knihy. Nuže, zbyli jsme čtyři.

Musím říct, že hraní Zloduchů bylo perfektní, a i když jsme s sebou měli i hry z ostatních srazů, vůbec jsme se k nim nedostali. Během hraní jsme se domlouvali na další (snad častější) srazy, na možnost speciálních editorovacích srazů (NGLE třes se!) a možnosti návštěvníků zapojit se do psaní blogu na LC, a to v podobě jakýchsi zápisků z hraní jednotlivých dílů TR.

 

Rozloučení

Pomalu se stmívalo a naše čtveřice dopíjela své nápoje. Všichni účastníci dostali pamětní diplomy (zvětšenou verzi jejich herní karty ze Zloduchů) s věnováním. Před odchodem jsme ještě vytáhli vědomostní otázky z jedné ze starších her a nastřídačku si je všechny zodpověděli (aneb musíme se udržovat v kondici!). Poté už následovala jen cesta na metro, kde jsme se všichni rozutekli svým směrem.

Nezbývá než dodat, že jsem si sraz opravdu užil (a doufám, že ostatní také), a že jsem rád, že jsme se zase sešli. Těším se na další setkání s vámi všemi, doufám, že vás dorazí více a že si zachováte svou lásku pro TR a nadšení pro účast na našich srazech.

 

Galerie

               

 

 

Sdílet:
comments powered by Disqus