17. sraz

                Legenda praví, že LadyCroft.cz jsou stránky zatracené samostatným stvořitelem vesmíru. Její aktivity doprovázejí záhadná zmizení, nepochopitelně se rozbíjející věci, anomálie počasí. LadyCroft.cz ovšem nezajímají dopady jejích činů na životní prostředí. LadyCroft.cz si sobecky existuje dál, šíří zkázu a zoufalství. Legenda bohužel nic neříká o tom, jak tuto monstrózní stránku zastavit, takže pustoší svět dál. Troška toho pustošení proběhla i v sobotu 28. července 2018, kdy se k ní přidali dva další zloduši: LaraHCroft a Giorgius z Kroniky Tomb Raider.; tento triumvirát připravil park kvíz, Tomb Raiderovskou variantu pub quizu, aby fanoušci mohli předvést své znalosti. A nebudeme vás dále napínat – ano, prokletí jsme pořád.

Takže, co se pokazilo letos?  Především nám odpadla velká část soutěžících. Ukázalo se, že vybrané datum, které se zdálo hodit všem, asi taky utrpělo nějakou tu kletbičku, protože do události na Facebooku postupně začali psát účastníci srazu, že nemohou dorazit. Nakonec jsme se dostali do situace, že nás mělo přijít 8, ale pouze 2 lidé mohli soutěžit. To samozřejmě průběh park kvízu znemožnilo, takže byl posunut – takže přátelé, nemyslete si, že jste se našim záludným otázkám vyhnuli. Ani nápad. Jsme na vás přichystaní.

A teď už k samotnému srazu: setkali jsme se v sedmi lidech na tradičním Muzeu, v také celkem tradičních 10:00. Přijela jsem spolu s Hoples, která se nadšeně rozhodla zúčastnit dalšího srazu, i když Tomb Raider nehraje. Zatímco jsem prchala do Alberta nakoupit pár drobností na piknik, sešel se i zbytek: constantine, Pablo, Potkanka, LaraHCroft a její přítel Lukáš. Poslední účastnice srazu – Carolinka – se měla připojit až o pár hodin později. A protože jsme se už konečně museli rozhodnout, kam půjdeme, a vedro venku nikoho nelákalo, vzali jsme to na Hradčanskou, směr ještě více tradiční Vypálené koťátko.

A právě u Koťátka nastala zrada. Ono tam totiž nebylo! První jsme si mysleli, že jsem zabloudila a zašla do špatné ulice. To byla pravda. Absence vývěsního štítu mě zmátla natolik, že jsem zamířila o kus dál. Až po návratu na správné místo jsme uviděli, že výloha je prázdná, štít chybí a naše milované Koťátko zkrátka neexistuje. Po chvíli hledání v telefonech jsme přišli na to, že kreativní kavárna byla donucena opustit prostory a v současnosti hledá jiné. Takže dun-dun-dun, naše prokletí zafungovalo. Tentokrát žádné nefungující metro nebo praskající potrubí, tentokrát jsme zničili náš oblíbený podnik.

Protože jsme se začínali celkem smažit, byl za dočasný úkryt vybrán nedaleký Ovocný Světozor. Vevnitř byl příjemný chládek a čas příjemně ubíhal u debat o různých hrách, usrkávání ledové kávy a konzumace zmrzliny. Za sebe přiznávám, že se mi vůbec nechtělo ven, ale bohužel jsme museli – Carolinka měla dorazit a my se tímto pádem vydali do Boulevardu na oběd, než definitivně zhyneme pod slunečními paprsky ve Stromovce. Do té jsme se po obědě vydali pěšky, po cestě probíhaly zajímavé diskuze ohledně editoru, třeba ohledně krásné zasekávací kamery, která zničila mou vůli pracovat na TR:Legacy (a ještě jsem ten projekt neposlala, pardon!). Nakonec jsme i překvapivě našli stín, do kterého jsme natáhli celkem 4 deky a na nich pak rozložili jídlo. Někteří – Potkanka a LaraHCroft – byli aktivní a upekli/vytvořili vlastní občerstvení. Jiní – já, Pablo a jiné lemry – nakoupili alespoň nějaké jídlo v obchodech. Hoples sice nepekla, ale nakrájela ovoce a zeleninu.

V tento moment jsme věděli, že původní plán zkrátka neproběhne. Přece nevyplýtváme pracně vymýšlené otázky jen na dvě soutěžící! Takže jsme se rozhodli využít alespoň odpad, tedy otázky, které se do kvízu již nevešly. Ale to nastalo až později. Do té doby jsme totiž diskutovali o všem možném. Vévodily opět hry, fanouškovské projekty (včetně jednoho, který chystá Carolinka), příšerné TombRaiderovské fanfikce, hlavně jedna, o které nám s hrůzou v tváři vyprávěla Potkanka, zkrátka čas ubíhal tak, že mi zase začalo svítit na záda a museli jsme tímto přesunout deky dál do stínu.

Okolo velkého stěhování dek také začal trash kvíz, neboli výše zmíněné vyřazené otázky vs. Potkanka. Na střídačku jsme jí četli jednu otázku za druhou, ona většinu z nich správně zodpověděla, já byla obviněna z toho, že detailnější informace o Japonsku považuji za základní znalost, zkrátka pohodička. Ale stejně obdivuji všechny, kteří mají tak dobrý přehled o Tomb Raideru. Ono se hezky pošklebuje zpoza papíru, ale třeba počty secretů v různých levelech si bohužel nepamatuji ani náhodou.

Tak dlouho jsme seděli v relativním bezpečí, až na nás začalo kapat. Rozhodli jsme se tedy, že projdeme Stromovkou na Výstaviště Holešovice a dále na Strossmayerovo náměstí, kde obsadíme čajovnu, nebo alespoň její kousek. Na konci naší cesty už začínalo krápat, takže jsme urychleně zahučeli do čajovny a k naší potěše zjistili, že je celá jedna místnost volná. Po objednávce tradiční (ano, to slovo se tu objevuje velmi často, ale ona spousta věcí na našich srazech je tradičních) vodní dýmky a pár čajů a limonád jsme si vyslechli Carolinčino vyprávění o jejím putování do Hatfield House, composer buffetu a obecně o tom, co v Anglii viděla. Ukázala nám i pár fotek a pustila záznam, co natočila. S Potkankou jsme pak rozebíraly již roky chystané přetextované TombRaiderovské písničky. LaraHCroft a Lukáš už se ale museli rozloučit, protože mířili domů a potřebovali stihnout vlak.

A tak nějak sraz skončil. Ještě chvíli jsme poseděli, dosrkali nápoje a pomalu se vypotáceli ven čelit horku. Na metru Vltavská jsme se rozloučili s Carolinkou, která jela směr Letňany, a zbytek naší malé výpravy vyrazil za dalšími dobrodružstvími směr Háje.

Tím naše vyprávění prozatím končí. Ale nezoufejte, na podzim bude další! Jaká zla napácháme? Co poroucháme tentokrát? Možná kvůli nám zkrachuje Boulevard, protože se nás sice může sejít jen pár, ale míříme, slovy nesmrtelné Jolandy, příliš vysoko!

 

A jediná vážně míněná věta na konec: děkujeme všem účastníkům srazu, byl skvělý, budeme se na vás opět těšit příště!

(třeba už otevřou Koťátko)

 

V galerii se můžete pokochat krásnými TombRaiderovskými marcipánovými výtvory od LaryHCroft.

Sdílet:
comments powered by Disqus