Zpráva ze 6. srazu - Arakanga

Jakmile se začne oteplovat a červen ťuká na dveře, srdce (a hlavně mozek) každého člena LC týmu se obrátí k jedinému – k plánování letního srazu. Protože během prázdnin má většina lidí víc času, je to ideální období pro setkání fanoušků Tomb Raideru. A toho jsme také hodlali využít.

Přiznám se, že jsem ohledně letošního srazu měla při plánování rozporuplné pocity. Zaprvé jsem si velice dobře pamatovala poslední pokus o sraz, na který se dostavil...nu, jen náš tým. Celkem fiasko. Ale protože se začali hlásit návštěvníci, kteří by rádi dorazili, brzy jsem se spolu s mými spolutýmaři nadchla pro věc a začala řešit, co by se tak hodilo, co by návštěvníci rádi dělali apod.

Samozřejmě nic nešlo tak snadno. Proč? Zaprvé bylo datum srazu po velmi dlouhou dobu nejisté. Nevěděli jsme, jestli se bude moct dostavit Sethes, jestli přijede Pablo a jestli se nám vůbec podaří úspěšně vykličkovat z džungle zkouškových období a testů. Nakonec datum padlo na 30. 6. 2012...a shodou okolností nejteplejší den v roce. Juchů! A další složitosti? Pro program (tzn. TR deskovou hru) jsme se rozhodli necelý týden předem. A vymyslet 120 úkolů plus připravit hrací plochu a postavičky za týden? Dvojité juchů.

Už pár dní před srazem nebylo úplně snadných. Ve volném čase jsme všichni tři organizátoři srazu (tzn. já, constantine a Pablo) vymýšleli úkoly a pokoušeli se vymyslet rozumný princip hry, jak využívat lékárny, jak rozvrhnout pasti a tak dále. Nutno dodat, že verze pravidel, jakou jsme prezentovali na srazu, se během naší tvorby asi třikrát změnila a celkově jsme byli rádi, že hra při sobotní premiéře držela pohromadě. A po čtvrtečním tvořivém sezení s constantinem a pátečním ve třech (kdy vzniklo 90% grafické podoby hry) jsme se nemohli dočkat, co na náš výtvor řeknou návštěvníci.

A nyní už k samotnému srazu. Dohoda zněla tak, že se s Pablem a constantinem sejdeme na Kačerově. Poté odjedeme metrem na Nádraží Holešovice a vyzvedneme v 9 hodin zbylé srazanty, tzn. Fila, Suomi, jejího přítele, Willa a Potkanku. Poslední účastnice srazu, Nyorai, se k nám měla připojit až ve dvě hodiny odpoledne v čajovně. Byl před námi nelehký úkol. Zaprvé – sehnat papír a tužku (to se ukázalo být úkolem takřka nesplnitelným). Zadruhé – vymyslet takový program, aby se nám návštěvníci před otevřením čajovny neupekli.

Po setkání a seznámení s Filem, kterého jsme na sraze viděli poprvé, jsme zamířili na Dejvickou. Tam se totiž nachází čajovna, do které celkem tradičně chodíme. Také tam jsou KFC a Boulevard, což vyřešilo zaprvé jak náš problém s čekáním (zasednutí do KFC a využívání bezedného nápoje asi na...ehm...dvě hodiny? Možná víc?), tak problém s hladem (pro většinu z nás Boulevard, když jsme konečně vytrčili nos z KFC a později se vrátili...ano, zase do KFC, aby se najedl i Willy). Ale abych nepředbíhala. Jakmile jsme dorazili na Dejvickou, většina z naší skupiny zamířila do výše zmíněného fastfoodu. Menšina, která se posezení neúčastnila, jsem byla já. Proč? Protože jsme potřebovali určit pořadí, ve kterém si návštěvníci budou vybírat postavy do hry. Na to jsme potřebovali šifry. A na tvorbu šifer jsme potřebovali papír a tužku, které jsme – samozřejmě – neměli. Takže zatímco se zbytek srazantů uchýlil do chladné oázy KFC, já začala jako sup kroužit po celé Dejvické a vyhlížet nic netušící kancelářské potřeby.

Slunce pálilo, vzduch byl vlhký a horký jako v tropech a můj cíl se zdál být v nedohlednu. Jediný úspěch během půl hodiny byl ten, že jsem z paní prodavačky v obchodě s indickými věcmi vymámila jednu použitou propisku. Nalezla jsem obchod s hrami (JRC), protrpěla jsem si nekonečnou frontu v Albertu (taky tam neměli ani kousek papíru, pokud nešlo o ten v sekci drogérie), prošla se kolem stále zavřené čajovny, kolem několika zavřených obchodů...až jsem narazila na kancelářské potřeby, které zavíraly během deseti minut. Což naštěstí bylo dostatečně dlouho, abych tam stihla nakoupit tři propisky a malý blok. S vítězným pocitem jsem zamířila zpět do KFC, kde mi constantine sdělil skutečně humornou skutečnost – Fil měl papír a tužku celou dobu. Skutečně jsem v ten moment myslela, že budu vraždit. Na to ovšem nebylo dost času. Museli jsme sepsat šifry a udělat kopii pro každého návštěvníka.

Začátek byl snadný. Zatímco Willy bavil ostatní ukázkami z her na jeho Nintendu 3DS, já a constantine jsme se vrhli do tvorby šifer. Letošní šifry byly morseovkou „TombRaiderovská postavo, volím si tebe!“ a...ehm...tu druhou si za boha nemůžu vybavit, ale byla zapsána mřížkou :-[ Každopádně jsme je měli hotové relativně rychle. Pak ale začal problém – přepisování. Zatímco constantine se daného úkolu zhostil dobře, já měla velký problém. Mozek mi v tom horku nefungoval, takže jsem pokaždé napsala něco blbě. I tak se ale nakonec zadařilo a brzy jsme naše návštěvníky plně zaměstnali luštěním.

Po dokončení šifer a výběru bylo rozdělení postav následující:

Potkanka: Kristina Boaz
Suomi: Jacqueline Natla
Fil: Lara Croft (se slovy, že někdo ta Lara být musí)
Willy: Winston Jeeves
(později vybírající) Nyorai: Kurtis Trent
A ještě jedno dělení, co naši návštěvníci nevěděli...
Arakanga,constantine a Pablo: bájný růžový jednorožec strážící živou vodu (střídali jsme se v hodech)


Brzy už nastal čas opustit KFC, takže jsme zamířili na toulky po Dejvické. Jako první zastávka se uchytil Boulevard, kde se část z nás slušně najedla (Suomi a její přítel se odpojili, Pablo a Willy se rozhodli zůstat o hladu). Po další chvíli chození, během níž jsme navštívili na začátku zmíněný obchod s indickými věcmi a JRC (kde si Potkanka koupila TR:Ultimate Collection a Willy zapředl dlouhou diskuzi s prodavačem na téma produktu k 3DSku, který si kupoval) jsme ještě na chvíli zapadli do KFC, aby se Willy najedl. A pak už konečně přišla chvíle se vydat do naší milované čajovny.


Nyorai na nás čekala kus před čajovnou a hned po seznámení a pozdravu nám ukázala projekt, na kterém už nějakou dobu pracovala – penál, který vypadal přesně jako lékárnička z klasických Tomb Raiderů. Asi není třeba zmiňovat, jak moc se výtvor líbil.

Co se dělo dál? Vešli jsme do čajovny a zamířili do největší místnosti, kde jsme měli rezervaci. Pokusili jsme se trochu odtemnit, abychom viděli na naši hru, a nakonec se nám i přes počáteční protesty podařilo zvýšit světlost místnosti na takovou úroveň, abychom bez problémů mohli přečíst úkoly. Po objednání (1x vodní dýmka pro organizátory, kteří si tak vynahrazovali hrůzný týden příprav, několik džusů a pár teplých nápojů, prý pěkně hnusných) Pablo přečetl legendu hry, načež jsme se s kolegy jali vysvětlovat pravidla.


Legendu má u sebe Pablo, já si ji bohužel nepamatuji, ale zhruba v ní stojí následující. Existuje artefakt, který si přeje vlastnit každý smrtelník – živá voda. Dlouho byla jen legendou. Ale nedávno byly zvěsti o ní potvrzeny – uprostřed džungle, hluboko v chrámu, je studna, kterou hlídá bájný tvor. V ní je ona legendární živá voda. Je jedno, jestli si hráč vybere zápornou nebo kladnou postavu – tento souboj může vyhrát jen jeden.

Pro začátek jsme nastínili princip hry. Hráči podle své kladnosti či zápornosti ocitají v jednom ze startovních bodů – buď v Lařině panství, nebo na Hřbitově záporáků. Děj se odehrává ve dvou lokacích – zpočátku město, dále pak džungle/chrám. V obou lokacích jsou úkoly (4 barvy a tedy i druhy úkolů – pantomima, znalosti, audio, obrázky), za které se dají získat ve městě lékárny, v džungli artefakty (zlatý, stříbrný, bronzový). Artefakty se na konci hry sčítají, kdo jich bude mít nejvíc, vyhrál. Živá voda je také artefakt, zdaleka ale nejcennější. Jakmile se hráč střetne na jednom poli s jiným hráčem, neplní se úkol, ale porvou se – tzn. si hodí kostkou, nejvyšší číslo vyhrává, poražený odevzdává určitý počet artefaktů a čeká kolo. Pokud stoupne člověk na pole pasti, musí buď dát lékárnu, nebo se vrátit na poslední uloženou pozici – za celou hru měli hráči k dispozici jen 3 savegemy. Komu dojdou lékárny, může si je koupit za určitý počet artefaktů. A hrůza může začít.

Letos jsme si dali na obtížnosti úkolů docela záležet, takže zatímco některé byly primitivní, jiné děsily hráče až do konce hry, protože když byly vybrané lehké úkoly, začaly se nevyřešené tahat znovu. Bohužel si hru pořádně nepamatuji, protože jsme ji hráli skutečně dlouho. Nejzábavnější úlohy byly rozhodně ty pantomimické – gladiátor (aneb Fil s lékárnou a polštářem), bažina či umírající Alister se předvádějícím neuvěřitelně povedli. Co se týče zbylých otázek, ty šly na dračku docela rychle, i když kupř. interpretka písně hrající v traileru na TR3: The Lost Artefact zůstala mezi nevyřešenými tak dlouho, že jsme mysleli, že ji neudáme. A konečné výsledky?

     1. místo: Kristina Boaz
     2. místo: Lara Croft
     3. místo: Winston
    
Po sbalení hry a dopití všeho, co jsme měli na stole, jsme vyrazili pryč a postupně jsme se začali oddělovat. Nyorai od nás odešla na Můstku (asi?), Suomi se taky oddělila a já na Muzeu musela utéct taky, protože mi neočekávaně zavolali z domova. Rychle jsem se s návštěvníky rozloučila na eskalátorech a vběhla do metra – směr Háje.

Jaký byl tedy letní sraz 2012? Zaprvé velmi povedený. Účast byla mnohem větší, než jsme čekali, naše hra slavila úspěšnou premiéru a příslib datadisků návštěvníky zjevně nadchl. Zadruhé bohužel úmorný, protože počasí skutečně jakýmkoliv aktivitám nepřálo. I tak si ale myslím, že to stálo za to. Děkuji proto všem účastníkům srazu a budu se těšit, až je uvidím na dalším (třeba raně podzimním?) sraze :)

Arakanga

Sdílet:
comments powered by Disqus