Zpráva ze 3. srazu - Arakanga

Sraz. To slovo je pro Ladycroft.cz příznačné a my, jak je naším dobrým zvykem, jsme opět neodolali, a provedli další setkání fanoušků Tomb Raideru, které, tradičně, opět probíhalo v Praze. A jak je naším dalším dobrým zvykem, zapomněli jsme sepsat zprávu ze srazu a dát ji na stránky. Čili se toho chopím, po více jak měsíci a půl, a pokusím se zde vymimonit nějaký popis, co se dělo (hlásí se vám sepisovatelka článků se sklerózou).

Setkání se událo...no a to je sranda. Jediné, co ze mně vymámíte, je to, že to bylo napodzim roku 2007. V...říjnu? Asi. Nebo koncem září. Nebo taky někdy úplně jindy. Ale na tom nesejde, ne? Každopádně, nejdůležitější novinkou byla změna složení. Bohužel, Pablo nemohl přijet, ale počet se doplnil až přeplnil, protože sem zavítaly Potkanka a SuomiBaby (které to taky ve zdraví přežily).

Asi bych měla začít ránem srazu, kdy jsme byli v Praze přítomní já, Sethes a constantine. To se neslo v duchu nestíhání. Já a constantine jsme vytáhli dvě čtvrtky formátu A3 a začali jsme na ně fixami kreslit velký nápis LC.cz ZDE! Po čase (a různých pestrobarevnostech, fotografii s transparentem si můžete prohlédnout v galerii) se nám to skutečně povedlo, a my vyrazili pro Potkanku na Nádraží Holešovice. No a co já? Já dement. Překoukla jsem se v čase, navíc nám ujel autobus, takže zatímco my jsme závodili s časem pomocí MHD, Potkanka stepovala v metru.

Během jízdy metrem bylo provedeno pár fotek s transparentem, aby bylo vidět, že jsme to skutečně nosili po Praze. A pak už jsme dojeli na výše zmíněnou stanici. Potkanku jsme našli skoro hnedka, byla, jak se nám popsala, celá v hnědém a podle šlehlého nápisu nás poznala taky dost snadno. Čili jsme se představili a zahájili první bod programu - vycházka na Petřín.

Nutno dodat, že jsem tam, ač pražačka, nevedla skupinku já. Ujal se toho Sethes a světe div se, ačkoliv to je bratr bohyně ztrácení cest a paměti, skutečně nás zavedl správně. Cestou jsme rokovali (taky se světe div, ale aby ti nevypadly bulvy) o Tomb Raideru, pokud si dobře vzpomínám, o Angel of Darkness, Legend a Anniversary, o chybkách ve hře a dalších různých zajímavostech.

S jazykem na triku jsme se vyšplhali až nahoru k rozhledně. Suomi měla dorazit až později, čili jsme neměli důvod pospíchat. V klídku jsme vyšli nahoru (nával), podívali se ven (a z jedné fotografie, co někdo pořídil, skoro zvraceli), dohadovali se, která část Prahy je kterým směrem a tak dále. No a pak už jsme byli masou dalších šplhajících návštěvníků vytlačeni zpět dolů.

A co tam? No, co si třeba skočit na oběd? Nápad to byl dobrý a občerstvení, co bylo hned v té samé budově, nás k sobě lákalo nápisy jako "smažený sýr v housce" nebo "párek v rohlíku". Po krátkém dohadování se jsme si konečně vybrali, čili : 3x párek v rohlíku (Potkanka, Sethes & já) a 1x ten sýr (Kuš Dišmuš Muhšiš Fišmuž...ehm, constantine). A jakmile nám objednávku podali přes pult...no, jedno oko nezůstalo v důlku.

Abyste správně pochopili situaci, asi bude třeba, abyste mrkli na galerii nebo na video, slova zde stačit nebudou, i když se pokusím něco málo vysvětlit. Tak třeba že z celkové výšky pokrmu (párku v rohlíku) byl rohlík pouze polovinou. Zbytek tvořil párek, nebezpečně se vyklánějící z rohlíku a balancující na hranici vypadnutí nebo vyfrknutí hořčice/kečupu ven. Vznikla z toho zajímavě komická scéna, kdy jsme na sebe mávali párky (krásně se houpaly a poskakovaly) a nikdo nevěděl, jak začít jíst, kromě constantina, který se celou dobu dusil smíchy a sýrem v housce.

Po jistých obtížích s bránicí a snahou se zakousnout do párku ovšem hlad zvítězil. Jídlo bylo zkonzumováno a my se mohli vydat na procházku Prahou a pomalu směrem k Václavskému náměstí, kde už měla brzy čekat Suomi. Cestou dolů jsme se trousili po dvojicích, vykládali si (netuším, o čem konverzovali Potkanka a Sethes, původně jsme si povídali o jejím blogu a byla citace básně Kniha - jen pro otrlé žaludky, ale já a constantine jsme se rozhodli, že každé NE ve skutečnosti znamená ANO a snažili jsme se jeden druhého donutit k tomu, aby něco snědl. Vznikaly krásné věty jako „Obávám se, že tvá domněnka je mylná“, popřípadě „Dovolím si vyjádřit pochybnosti o správnosti tvého tvrzení“, které nahrazovaly výše zmíněné „ne“.

Prošli jsme po Karlově mostu, kde byla vznesena hádanka o funkci jedné části budovy u Vltavy, a pak jsem měla další důvod k sebevraždě. Zase jsme šli pozdě, a, narozdíl od předešlého případu zpoždění se, jsem neměla číslo Suomi. Čili jsme rekordní rychlostí prokličkovali uličkami, Staroměstským náměstím, Václavákem a tak dále, za cesty jsem vyštrachala z batohu transparent a voila! Asi 15 až 20 minut po původním smluveném čase jsme sháněli Suomi u sochy svatého Václava.

Díky bohu (Sethesovi) tam byla. Čili jsme se rychle představili, zapadli do metra a jeli směrem na starý známý bowling – Háje. Cesta metrem ubíhala celkem slušně (Suomi se ukázala být constantinovi konkurentem v přebornictví mlčení) a za nějakou dobu jsme si to již hasili k dráze nevímkolik.

Bowling...no, sami víte, jaký masakr to bývá, když se tam sejde pár tombraideristických cvoků, že? Tentokrát to vypadalo podobně. Soutěž o nej škleb na fotce, focení při hodu koule (tady se podařila krásná hláška Sethesovi. Už mě vyfotil jednou a vypadala jsem tam příšerně. Pronesl k jedné své fotce cosi jako „Tady vypadám jako debil...trochu jako ty, Ari“), rvačky papouška versus Klapkád (výsledkem bylo vynalezení tzv. Kotevního tance), mnógo dalších fotek a tak dále. Potkanka všechny absolutně překvapila tím, že tvrdila, že bowling nikdy nehrála, a přitom se jí podařilo házet lépe jak většina zúčastněných. Suomi už přestávala být potichu a také se zapojovala do diskusí (a její škleb soutěž nejspíš vyhrál, řekla bych), čili čas plynul pokojně, klidně a mimoidně. Ideální stav.

Měli jsme ještě nějakou dobu, než Potkanka měla odjet (opět z Nádraží Holešovice), čili jsme se sebrali a vyrazili si sednout kamsi. Nejbližší možnost bylo KFC, čili jsme tam zahučeli. Co jsme večeřeli naštěstí už nebylo párkové houpavosti, čili se dalo konzumovat bez sebemenšího trapasu. A poté? To už jsme opět sedli na metro.

Na Nádraží Holešovice jsme dorazili bez problému, přišli jsme na zastávku autobusu a ještě si chvíli povídali, poté již Potkanka nasedla a my se jí snažili přes okénko prstovou abecedou a pantomimou předávat vzkazy, jako „Nám hrabe“ a podobné. Dost jsme z toho lehli smíchy, protože „hrabe“ bylo vyjádřeno strašlivým způsobem, nakonec jsme to museli zařvat, aby pochopila význam.

Jenže to už se autobus rozjel, my ještě mávali Potkance na Adios a poté jsme se vydali vyprovodit Suomi. Ta měla být vyzvednuta na Václavském náměstí, čili opět směr metro. Jenže. JENŽE. Klapkád se evidentně nudil (pro ty, kterým to dosud nedošlo - Klapkád je další constantinovo jméno, časem vám uveřejníme plný seznam, neustále aktualizovaný – odhadujeme, že se délkou brzy vyšplhá na počet stránek Harryho Pottera a Fénixův řád) a začala repríza Kotevního tance (odtud na chatu občas využívaný výraz Kotva s tebou, popřípadě Kotva rulezzz). Ovšem, nakonec to vedlo k vynalezení jiného tance, tuším, že pracovní pojmenování bylo Tanec Ledoborec. Spočíval v tom, že mě constantine tlačil před sebou a snažil se se mnou vybourat do každého automatu/lampy/čehokoliv, co viděl.

Suomi a Sethes šli vždy poblíž, ale v dostatečné vzdálenosti, abych nebyla vybourána do nich. Skončilo to vynalezením dalších tanců, jako Polky a la Pádlo, popřípadě Kánoiového Kankánu. Čili jsme všichni čtyři zapádlovali do vagónu metra a rozjeli se směr Muzeum. Tam proběhlo loučení...a tím skončil třetí sraz LC.cz. Jak bývá zvykem, najdete zde galerii a video, můžete posoudit, jaké to zde bylo, pokud by kdokoliv ze zúčastněných rád něco doplnil (a je to vysoce pravděpodobné, protože já si fakt skoro nic nepamatuji), ať to písne buď někomu z nás na ICQ, nebo na mail :). Děkuji za přečtení a těším se na další srazy, snad i s dalšími z vás.

Sdílet:
comments powered by Disqus