Zpráva ze 13. srazu

V sobotu 9. července 2016 se konal 13. sraz stránek Ladycroft.cz. Kdo přišel? Co přinesl? Jaké hry jsme hráli a co jsme podnikali? Čtěte dál a vše se dozvíte.


Článek je rozdělený do dvou částí. Dopoledne sepsal constantine, odpoledne Pablo. Za fotky do naší galerie moc děkujeme Potkance, která část fotek pořídila a k druhé části svolila použít její fotoaparát.


 

Sešli jsme se ráno v 9:30 na metru Muzeum – já (constantine), Arakanga, Yasu, Potkanka, Pablo, Willy a Fil. Hned na začátku jsme se však zase rozdělili – Willy a Pablo vyrazili směrem k Florenci do obchodu s PC hrami, zbytek se vydal tradičně do kreativní kavárny Vypálené koťátko v Dejvicích. Tam jsme si objednali a během čekání na dva odtrhlíky probírali Tomb Raider, nový připravovaný film, a nové hry, které Ari připravila (a kvůli jejichž přípravám před srazem opět nespala).

Tyto hry byly těsně před srazem vytištěny, a tak bylo na našich návštěvnících, aby nám pomohli se stříháním (ale myslím si, že už jsou na to zvyklí a dokonce to po nás vyžadují – proč jinak by si nosili vlastní nůžky?).

Ale to už přicházejí Pablo a Willy a naše debata se stáčí k Rise of the Tomb Raider a k figurkám Lary. Když si Potkanka povzdychne, že asi neexistuje žádná figurka Kurtise, vzpomenu si, že vlastně v tašce mám deskovku Angel of Darkness, kde je jako jedna z hracích figurek práve Kurtis (s víceméně opičím výrazem ve tváři). Vytahuji tedy všechny 4 figurky a následuje jejich focení a pózování (viz. galerie).

A co dál? Co kdybychom si tu deskovku tedy zahráli? Jelikož je hra pro max. 4 hráče, ujímají se figurek Potkanka (Kurtis), Fil (Lara), Yasu (Joachim Karel) a Willy (Pieter van Eckhart). A protože se hraje na týmy (klaďasové versus záporáci), rozesadili se hráči kolem stolu (aby byli na střídačku klaďas – záporák) a já jim v rychlosti vysvětlil pravidla (a zapomněl na dvě důležitá, která jsem zjistil až v průbehu hraní – inu, příště to dáme znovu a lépe).

Začíná hra, Lara vstupuje do muzea a pomalu odhaluje temná zákoutí. Následně do něj vnikají i zbylé postavy a rozutíkají se do spletitých chodeb, aby v nich odhalili dokumenty a obrazy, které musí vynést ven. Boj je to celkem napínavý a spolupráce postav je důležitá. Po sebrání posledního dokumentu / obrazu se zároveň aktivuje bomba, která postupně likviduje celé muzeum. Následuje velmi vyhrocený závěr a úprk z muzea, než se jeho chodby zhroutí. Kurtis a Joachim jsou však postřeleni a nestíhají z muzea uniknout, umírají tak v jeho útrobách. Výsledný souboj vyhrávají o dva body klaďasové (team Lara & Kurtis).

Po hře balíme věci, budíme pochrupávající Ari, platíme, a rozutíkáme se každý jiným směrem. Většina jde lovit oběd, já se vydávám vyvenčit neposlušnou dvojku Pierra a Larsona. Co následovalo pak vám v druhé části reportáže sdělí hostující reportér Pablo.

 


 

Inu, bylo na čase odejít, neb naše žaludky škručely a tím nám signalizovaly, že máme vlastně hlad. Pan c. se tedy s námi rozloučil pod záminkou, že musí nakrmit své psy, ale všichni jsme věděli, že při pohledu na nás by mu asi nechutnalo. Rozloučili jsme se tedy s ním a šli do Bageterie kousek od Koťátka. Během jídla jsme si povídali o všem možném i nemožném, jako co zrovna děláme, kam směřujeme, BrEXITu aj. Nyní již bylo na čase navštívit čajovnu, ale nebyl by to LC sraz, aby se něco nepokazilo. Přece jen, pamatujeme si na události srazů minulých. Nefungující voda, nejteplejší den v roce, nejezdící metro (které mimo jiné nejezdilo i teď, ale jen určitý úsek). Prostě klasika. A tak jsme se vydali na Invalidovnu a těšili se na dobrý pokec, čaj a dýmku. V metru jsme se znovu shledali s panem c., který se tam beztak celou dobu schovával a jen předstíral, že právě vylezl ze stejného metra jako my. Vyjeli jsme po eskalátoru nahoru, a dorazili jsme k oné Liliové čajovně. Jenže ejhle! Čajovna se opravovala a bude uzavřená celý červenec. Geniální! Pan c. tedy využil internet v mobilu a začal hledat další, nejbližší, kterou nakonec objevil na Českomoravské. Jenže my byli na Invalidovně. Co teď? Nezdálo se, že by to bylo tak daleko, ale všichni jsme měli lístky a tak, že se svezeme tramvají. A protože byl Willy jediný, který si lístky musel kupovat, rozhodl se tam dojít pěšky. Nastudoval si tedy mapu, trasu a vyrazil. My šli na tramvaj.

Teď prosím Willy nečti!

Zjistili jsme, že nejbližší tramvaj je cestou k Českomoravské, takže zatímco Willy si šel sám, my všichni šli x metrů za ním v jeho stopách, aniž by o nás věděl. V podstatě nám rozrážel cestu. Dorazili jsme na zastávku, jenže zrovna z téhle nám nejela tramvaj, kterou bychom potřebovali. Willy pokračoval v jeho sólo cestě před námi. Jdeme tedy na další zastávku a ejhle, opět tady nic nebylo. Přemýšleli jsme. Nastala nám situace. Vydat se k tramvajím na Palmovku, což by trvalo cca 5 minut dolů z kopce a odtamtud se svézt, nebo jít za Willym a dorazit tam za cca 10 minut pěší chůzí. Rozhodli jsme se. Šli jsme na tramvaj. Dorazili na místo a zjistili, že tramvaj, kterou potřebujeme, jede až za 10 minut. Čekáme, povídáme si. Willy již dorazil do čajovny. Nasedáme do tramvaje. Tramvaj vše podivně objíždí a nadjíždí. Willy šílí. Konečně jsme na správné zastávce. Willy volá, kde jsme. „Hned tam budeme. Ještě pět minut,“ odpovídá mu pan c. Jdeme k bloku, kde je čajovna, ale nemůžeme ji najít. Bloudíme kolem bloku dalších 10 minut. Nakonec čajovnu nacházíme. Willy stojí u dveří a pohledem nás všechny probodává. „Ahoj,“ usmíváme se na něj. Vůbec nás naše rozhodnutí jet tramvají nestálo asi půl hodiny cesty navíc. Ať tak či tak, mise byla nakonec úspěšná!

Willy, už můžeš číst!

V čajovně jsme se všichni hezky rozeseděli, objednali si a po menších diskuzích udělali drobnou prezentaci našeho nového projektu. Pamatujete si ještě na článek: Něco přichází? Ano, tak něco přichází a návštěvníci srazu ví trochu víc. Mezitím nás Potkanka občerstvovala svým vynikajícím koláčem, který upekla a přinesla. Poté jsme začali hrát hru “Lařino sídlo spí“ založenou nečekaně na motivy hry “Městečko Palermo spí“. Jen ta naše byla vylepšená o roleplaying různých postav z TR, které si každý vylosoval. V sídle se tak sešli Francouzi Pierre a Janice, milenci Winston a Boaz, ale také Kurtis a Lara jen trochu odděleně. Dokonce jsme se u hry a vzájemného obviňování tak rozvášnili, až jsme byli napomenuti ostatními návštěvníky čajovny, ať se laskavě ztišíme. Vrah myslím nebyl odhalen nikdy. Nutno podotknout, že tahle verze hry se mi moc líbila a byl bych schopný ji hrát klidně i desetkrát. Jen je škoda, že nás nebylo víc, protože by to byla daleko větší legrace. Bohužel už se schylovalo k večeru a tak již část osazenstva odešla. Byli to Fil, Willy a pan c. Zbytek, tedy já (Pablo), Ari, Yasu a Potkanka jsme se rozhodli ještě chvíli zůstat. A protože jsme lidé hraví, bylo na čase zahrát si hru “Sbal si svého dobrodruha“, založená na principu hry “Sbal si svého Ukeho“. Jedná se o to, že ve vztahu máte dva typy lidí. Uke a Seme – tedy ty, kteří jsou ve vztahu pasivní a aktivní. A tak na základě losování se ve hře sešli na starém francouzském hřbitově ve tři hodiny ráno Pierre, Janice (opět), Lara a Sophia Leigh a postupně se snažili sbalit sami sebe navzájem. Nuž, nejen, že se Janice se Sophii propadly do hrobky, ale Pierrovi se rozleptala hlava a upadla mu čelist. Holt, co říci. Není to Nivea new Visage, kterou používal Winston, ale právě Sophiiny produkty krásy, které z lidí dělají monstra.  Po dalších diskuzích a blbnutí s foťákem jsme se i my, zbytkoví členové srazu, rozhodli odejít. No a tím to celé skončilo. Bylo to krásné, bylo to zábavné, mělo to vše, co správný LC sraz má mít. Těšíme se i na příště :)

 

 

Sdílet:
comments powered by Disqus