Pátý díl mini-dokumentů se věnuje hádankám a pastem, tedy tomu, co dělá Tomb Raider Tomb Raiderem. Podle vývojářů dobrá hádanka funguje tak, že hráč nejdřív pochopí, v čem spočívá problém, a teprve pak hledá řešení. Právě ta cesta k odhalení dělá hru zábavnou.
Tým zdůrazňuje archeologický rozměr, kdy hádanky často vycházejí ze skutečných technologií starých Egypťanů nebo Inků, a místnosti tak působí, jako by v nich lidé opravdu žili a měli k nim svůj důvod. Vrací se i známé ozubené kolo, jen v přepracované podobě. Hra nezvýrazňuje nebezpečí blikajícími ikonami, takže se víc vyplatí všímat si detailů kolem sebe.
Řecko a Egypt mají odlišný přístup. V Řecku jsou hádanky svázané s mytologií a konkrétními bohy, třeba místnost inspirovaná Héfaistem a kováním kovů nebo oblíbená místnost s Poseidonem, kde hraje roli voda. V Egyptě jsou hádanky spíš mechanické, založené na strojích, jaké by mohli stavět staří Egypťané, včetně jedné velké hádanky, kde hráč vede paprsek světla přes celý level.
Pasti podle vývojářů fungují jako protipól nepřátel, ti jsou strážci, pasti popravčí, a s postupem hrou jsou čím dál nebezpečnější a přesnější. Do prostředí tým přidal i drobné vyprávění, třeba náznaky, že tu už předtím někdo neuspěl, aby pasti působily reálněji.