Autoři: Dan Abnett a Nik Vincent
Bylo nebylo, Česká pošta jednou doručila, co měla, a tak se k LC týmu dostal balíček s různými věcmi s Tomb Raider tématikou. Jednou z nich byla také nová kniha, která se točí kolem naší oblíbené dobrodružky. Mé srdce zaplesalo, protože se nejedná o Laru po re-rebootu (aneb post-Underworld), ale o Laru z her Guardian of Light a Temple of Osiris, čili by mělo být vše při starém, Lara by měla být drsná, ostřílená a házet suchými hláškami na všechny strany. Zároveň bychom se měli dozvědět víc o Carteru Bellovi, kterého známe právě z Temple of Osiris. Carter je archeolog a ve hře se jeho schopnosti rovnaly Lařiným, takže určitě není možné, aby v knize vystupoval jen jako Lařin přívěšek. Že?
No...
Pojďme se první podívat na příběh Gwynneveřina meče. Celá kniha začíná scénou kdesi ve starobylých ruinách a musím přiznat, že jsem po rozečtení knihy byla unešená. Komu chybí klasická Lara, ten ji právě v této části knihy najde. Naše archeoložka se ovšem moc nepředvede, protože jí artefakt vyfoukne zlovolná kráska jménem Florence Race, se kterou má Lara vztah nepříliš přátelské rivality. Florence je bývalá modelka, která se přeučila na lovce pokladů. Zní to trochu přitaženě za vlasy? Počkejte dál.
Slibný počátek knihy již brzy začne narušovat neduh, který známe moc dobře už z Tomb Raider rebootu - autor (v tomto případě autoři) neumí pracovat s postavami. Ač rozumím snaze vylíčit nepřátelství mezi Larou a Florence tak, aby bylo jasné, že jsou rovnocenné soupeřky, ostatní postavy jsou odsunuty do funkce kulis a jsou tam více méně jen proto, že Laře musí někdo nahrát na další hlášku. Carter Bell, postava s největším potenciálem z celé knihy, občas působí dojmem chudáčka blbečka, který spíše Laře přitakává a posluhuje. Ač má své světlé momenty, čtenář se neubrání otázce, proč vlastně v tom příběhu je.
Ostatní postavy na tom nejsou o nic lépe. Valná většina z nich nevybočuje ze své funkce, autoři se ne neobtěžují rozvinout mimo to, jak byly uvedeny. Nečekejte žádná překvapení, rozvoj osobnosti nebo náhlé záblesky vlastního uvažování. Fňukal až do konce zůstává fňukalem, sympatický šmejd sympatickým šmejdem. Jak už jsem zmínila, nejedná se ani tak o postavy, jako živé kulisy.
U vedlejších postav by se výše zmíněné dalo překousnout, problém ale je, že to samé se týká i naší záporačky, Florence. Její jediný rozměr by se dal shrnout jako "jsem ambiciózní a chladnokrevná mrcha se spoustou peněz a poněkud extrémními plány". Kdyby se čtenář zeptal, co dál, že je to zajímavé, ale kdo vlastně Florence mimo této základní charakteristiky je, krásná záporačka by nejspíš pokrčila rameny a dál se věnovala sobeckému zlodušení, protože nic jiného jí v té osekané existenci vlastně ani nezbývá.
A Lara? K té mám poněkud rozporuplný vztah. Měla jsem totiž vždy pocit, že být světoznámou archeoložkou, která s prstem v nose překonává olympijské rekordy a domluví se X jazyky, stačí. Ale autorům knihy zjevně ne, to není dost výjimečné. A tak se z naší Lary stala hackerka, která se pohybuje po temných hlubinách webu jako doma a nabourává se do cizích systémů, jako by se nechumelilo. A bez pomoci, ne z domova, ale z kavárny. Chudáček Carter zatím sedí stranou a dělá...co vlastně dělá? Určitě nic důležitého.
Asi jste si všimli, že jsem se ještě nezmínila o příběhu. Není to ani tak proto, že by v knize žádný nebyl, spíš je poněkud zamotaný a ač slibuje velké finále, ke konci spíš vyšumí. Přitom bych řekla, že tak do dvou třetin vás kniha rozhodně nepustí, je poutavá a i samotná akce stojí za přečtení (ač jsou některé popisy poněkud zdlouhavé). Problém je v tom, že - alespoň podle mého názoru - po gradaci nepřijde žádné výrazné rozuzlení. Florence jako záporačka najednou překračuje hranici příčetnosti (proč? Kdo ví. Možná jí hrabalo už od začátku) a Carter Bell je užitečný asi tak tři minuty. Lara mezi těmito (vinou autorů) charakterovými mrzáčky působí jako příbuzná Supermana a zakončení příběhu je tak mdlé, jako Carterovo věčné přitakávání Laře.
Ač to tak jistě zní, nechci Blade of Gwynnever strhat úplně. Kniha si jistě své čtenáře najde, je to příjemná oddychovka s dobře napsanými akčními scénami a s Larou, kterou jsme neviděli už roky. Kdyby ji tak nezabíjela špatná práce s postavami, doporučila bych ji s chutí. Takto se jedná spíš o knihu, která přiměřeně zabaví, pokud od ní člověk nic nečeká.