LadyCroft.cz hraje: Legacy of Oda Nobunaga od l.m.

Level můžete stáhnout ZDE

 

Možná jste zaregistrovali, že se na našem Youtube účtu objevila před pár měsíci dvě videa, ve kterých jsme s constantinem úspěšně dokončili sérii tří levelů od l.m. pod jménem Legacy of Oda Nobunaga. Když se dojmy konečně trochu usadily, ráda bych vám v této krátké recenzi shrnula, co si o levelech myslím, jaká byla jejich hlavní úskalí a nad čím jsme jako tvůrci levelů velmi obdivně vzdychali.

 

Příběh

Potupně se přiznávám, že jsem si příběh dopředu nepřečetla, prostě jsem viděla obrázky ze hry a už jsem klikala na stáhnutí. Na mou obranu ale musím dodat, že on zas tak velkou roli nehraje. Lara se dozvěděla, že legendární vojevůdce Oda Nobunaga z období Sengoku zdědil mocný artefakt, který mu poskytl převahu nad oponenty. Naše hrdinka tedy neváhala a vydala se do Japonska tento předmět získat.

 

Prostředí

Právě kvůli prostředí jsme si s constantinem tuto sérii vybrali. Spousta nových levelů trpí přecpaností – autoři vyplňují prostředí milionem objektů, které ale level jen přetěžují a nakonec negativně ovlivňují hratelnost. To v tomto případě ovšem vůbec nehrozí – všechny tři levely jsou krásně nasvětlené, vypadají bohatě, ale ne přesyceně. Objekty jsou navíc velmi dobře vybrané, takže doplňují atmosféru, autorovi se podařilo vizuálně oddělit všechny tři levely tak, že každý vypadá unikátně, ale ne tak, aby narušoval jednolitost série. V prvním levelu tak můžeme prozkoumat skrytou vesnici, v druhém šplhat ke klášteru přes skály visící nad nekonečnou propastí a třetí level nabízí nádherný klášter.  

U prostředí bych ráda ještě zmínila vybranou hudbu. Přiznávám, že kvůli řvoucí hudbě v menu jsem se obávala, že můj prožitek ze hry bude podobně rušit celou dobu. To se ale vůbec nestalo, vybrané skladby pouze podtrhují krásnou architekturu a nasvícení, dobře také sedí k prolétávajícím kamerám, které se (občas až na příliš dlouhou dobu) objeví.

 

Hratelnost

Všechny tři levely jsou velmi rozlehlé, takže počítejte s tím, že v nich strávíte pěkně dlouhou dobu. Oceňuji, že autor plně využil prostředí, žádná část není jenom dekorativní, skutečně prozkoumáte všechno, co vidíte. Až na jeden větší zásek celá série velmi dobře plynula, v podstatě jedinou překážkou se pro nás občas stala již zmíněná rozlehlost prostředí. Dvakrát jsme totiž vešli do tak obrovské lokace, že jsme se dokonale zamotali. Když se totiž snažíte koordinovat hraní s druhým člověkem jen mluvením, je to občas docela bolestivé a přes veškerou snahu popisy jako „jsem u druhé duhy“ nebo „stojím v prostředním patře té nejvyšší pagody“ nezaručí, že postupujete stejně.

Ráda bych taky zcela objektivně, nezaujatě a klidně prohlásila, že secret v druhém levelu musel vytvářet nějaký šílený magor. A že kdybych se rozhodla pro něj jít, tak už jsem šedivá definitivně. Ehm. Objektivně.

Hádanky…hádanky byly prostě perfektní. Nebyly zbytečně složité, nebyly ale ani typicky „zde je červený klíč a zde je červená klíčová dírka, to se ti ale to studium archeologie vyplatilo, že?“. Aniž bych chtěla kazit překvapení, doporučuji tyto levely odehrát už jen kvůli fantastické hádance s piraňami, případně záhadě místnosti s hady. Originalita se zkrátka cení a zde autor skutečně exceluje.

Nepřátelé byli velmi dobře rozmístění, nikdy jsem neměla pocit, že by mě zbytečně frustrovaly souboje v příliš malých prostorech, že by na nás hra házela přehnané množství protivníků jen kvůli prodloužení hratelnosti. Tedy až pak ten konec. Tam frustrovaná slzička ukápla, ale víte co? Když je to jen jednou, překousnout se to prostě dá.

Jenže.

 

Ten konec.

Milí návštěvníci. Já se chtěla vrhnout z našeho zasíťovaného balkonu. Bohužel nás totiž přesně na konci hry potkala chyba, která nám ji nedovolila dokončit. A to jsme zkoušeli psí kusy. A samozřejmě jsme ani netušili, že to konec hry je! Čili si představte, že pobíháte jako blázen, zoufale se snažíte sebrat jeden předmět, až pak nakonec rezignovaně restartujete hru. A co se stane, když ten předmět seberete?

Hra skončí.

Právě proto jsem si chtěla dát pár týdnů (až měsíců, ehm) na vychladnutí, protože celkově je tato série fantastická a bylo by mi líto, kdyby mi ten zpackaný konec narušil fantastický prožitek z celých tří uplynulých levelů. Bylo to frustrující? Ano. Ale pozitiva velmi, velmi převažují.

A to je ode mne vše. Tuto sérii vřele doporučuji a pokud se vám nechce ji hrát, můžete se na naše dobrodružství podívat ve videích níže.

 

 

 

Sdílet: