ORC2018 - Tibetan Monastery

Autor: TombRaider95

Název levelu: ORC18: Tibetan Monastery

Ke stažení ZDE

 

                Pokud vám nic neříká zkratka ORC, jedná se o One Room Challenge, čili minimalistický level, který vyžaduje narvání co nejvíc hádanek do co nejmenšího prostoru. Nebude tedy nijak přehnaně dlouhý, zato se na něm ale výborně ukáže, jak autor umí pracovat s editorem, jestli uměle roztahává místnosti pro prodloužení hratelnosti, nebo jestli skutečně umí využít prostor do posledního ždibíčku. A po dohrání Tibetan Monastery musím říct, že TombRaider95 rozhodně patří do té druhé kategorie.

                One Room Challenge se samozřejmě účastnilo více autorů, než TombRaider95. Postupně vám přineseme recenze dalších soutěžních levelů.

 

 

Příběh

                Ač bych se ráda k příběhu vyjádřila, on zkrátka není. Není v readme, není na stránkách trle.net...prostě se nevyskytuje. Lara cestuje do tibetského kláštera, havaruje na sněžném skútru. Jejím cílem je tajemný artefakt, který je v klášteře ukrytý. Nevíme toho moc, ale upřímně, co k tak krátkému levelu chcete víc?

 

Lokace

                Hra začíná před klášterem, ve zmrzlých tibetských horách. Jak vám asi je jasné ze screenshotů, autor si s prostředím skutečně vyhrál, je krásně nasvícené a i textury na sebe dobře navazují. Co rozhodně oceňuji je využití nových funkcí editoru, kupříkladu ledové vody, kterou známe z Tomb Raideru III – Antarktidy. Ubíhající život je místy skutečně frustrující, protože každý pád do vody pro Laru může znamenat jistou smrt, ale zase to level činí mnohem děsivějším. Boje získávají nový rozměr, když vás může zabít pád do okrasného bazénku.

                Samotný vnitřek kláštera je ještě zajímavější. Autorovi se podařilo na malý prostor vtěsnat tolik vražedných pastí a jiných záludností, že ukládání hry bude skutečně nutností. Zároveň ale pasti nejsou přemrštěné, dobře dotvářejí atmosféru.  

 

Hádanky

                Hádanky nejsou nijak zapeklité, hráč přesně ví, co potřebuje. Problém spíš je, jak se k tomu dostat – dva předměty k otevření dveří jsou ukryté za výše zmíněnými pastmi. Máte rádi oheň? Tak po tomhle levelu už ho mít rádi nebudete. A vzhledem k tomu, že jediným způsobem, jak se uhasit, je ta vražedně ledová voda, vám skutečně do smíchu nebude. Za sebe ještě přidávám předpověď, že dojde i na skřeky: „JAKTO, ŽE ZAS HOŘÍ?! VŽDYŤ JSEM TÍM OHNĚM NEPROŠEL/NEPROŠLA!“

 

Nepřátelé

                Dohromady potkáte tři druhy nepřátel, dva lidské a jeden zvířecí. Kočkovité šelmy se vyskytují pouze venku, z lidí pak narazíte na žoldáky, ke konci levelu na mnichy. Obvykle jsou rozmístění tam, kde byste je čekali, po dokončení části levelu, případně po otevření nových dveří. Oceňuji, že autor neměl tendenci hráče zahltit spoustou nepřátel, protože by to v omezeném prostoru bylo skutečně frustrující. Už tak bylo nepříjemné, když jsem několikrát zahučela do bazénku, zatímco jsem se snažila vyhnout nepřátelské střelbě.

 

Hratelnost

                Vzhledem k velikosti levelu nečekejte nijak převratnou délku. Počítadlo mi na konci hlásilo něco pod půl hodiny, to je ovšem (pokud se nepletu) čistého času, čili nepočítá tu spoustu načítání poté, co Lara lehla popelem. Samozřejmě záleží i na vaší šikovnosti, osobně si ale tipnu, že nad hodinu vám nezabere.

                Jinak hratelnosti nemám co vytknout. Level netrpěl žádným nuceným pobíháním na opačnou stranu mapy kvůli prodloužení herního času, neměl zbytečně protahované pasáže. Pasti byly obtížnější, ale ne nemožné. Nepřátelé byli využití na logických místech a ve snesitelném množství. Autor zkrátka věděl, co dělá.

 

Závěrem

                Tibetan Monastery rozhodně není level, který by vám zabral celé odpoledne, ze kterého byste měli pocit plnohodnotné hry. Tím ani nikdy být neměl. Celé One Room Challenge je spíš koncipované tak, že vás na určitý druh levelu naladí, nebo že vám připomene některé momenty z původních Tomb Raiderů. Pokud ale nemáte moc času na hraní, ale chtěli byste si zahrát něco, co vám připomene klasiku, je Tibetan Monastery výbornou volbou.

Sdílet:
comments powered by Disqus