Dne 9.8.2008 jsme se opět sešli v Praze. A jaký byl důvod? Samozřejmě další sraz! Tentokrát nás bylo šest - Arakanga, Pablo, Potkanka, SuomiBaby, Willy a Sethes. A jak celý sraz probíhal? Můžete si přečíst zprávy všech účastníků, každý sepsal zážitky ze svého úhlu pohledu :o)

Galerie k tomuto srazu není nikterak rozsáhlá, většinou bylo všechno bráno na kameru:

*vrrrrrr*
*křup*
*ťuk*
*zíííív*
*ťapťapťap*

Ti z vás, kteří znají ty výjimečné okamžiky vstávání po noci z poloviny probdělé, strávené stěhováním nábytku a úklidem a zametáním a tříděním a smýčením a urovnáváním a stíráním prachu a konečnou kapitulací a naházení bordelu do velké krabice, kterou následně pohltí komora, asi znají význam prvních pěti řádků. Ano, je to tak. Arakanga (známá též jako bohyně MIMO, které je zdeatamatámhletakypřítomné...) se probudila v pátek 8.8.2008 po přibližně třech hodinách spánku. Probudila se tím, že se jí zatřásl mobil, jí křuplo v zápěstí, jak se pro něj natáhla (špatným směrem, protože měla postel danou jinak teprve první den), vypnula buzení, zívla si a přešla na druhou stranu svého pokoje. Když tam došla, uvědomila si, že neví, proč tam vlastně šla.

Bylo nebylo, žili nežili… ehm, tak žili, protože kdyby nežili, tak by nikdy nemohlo vzniknout tohle vyprávění o pořadově již čtvrtém srazu stránky LC. Vlastně by vzniknout mohlo, ale v tom případě už by se nejednalo o realitu, ale jen o čistou fikci, což tohle rozhodně není. Takže zpět k příběhu. Vše začalo na tajuplném a tmavém místě jednoho fóra. Pozadí bylo černé, názvy témat červené a plocha jistého tématu byla pokryta bílým písmem. To téma se jmenovalo Sraz. Jeho obyvatelé o něm už dlouho přemýšleli, vlastně již od posledního setkání. Jenomže nic není bez problému a ani tohle nebyla výjimka. Otázka tedy zněla „Kdy?“ A tento problém se řešil, no lepší ten čas nepočítat. A tak po strastiplném přemýšlení, namáhavém přepínání mozkových závitů a x propsaných hodin na chatu, se zrodilo datum. Malé a nevinné, ovšem jisté. A tím datem se stalo devátého srpna 2008, den po zahájení olympijských her v Pekingu.

Devátého srpna se v Praze odehrál již čtvrtý LC.cz sraz. Pro mě konkrétně tedy druhý... No a tak se s vámi chci podělit o své zážitky, přestože trochu se zpožděním :)

Hned ze začátku se musím pochválit, že se mi povedlo opět najít autobus, který mě do Prahy v daný čas dovezl - až si říkám, že se v jízdních řádech možná opravdu vyznám... Po deváté ráno jsem tedy dorazila na Holešovické nádraží, kde na mě již čekali Arakanga, Sethes a Pablo. O nějakou chvíli později se k nám připojil i Willy, který se "jaksi" oproti původním záměrům dostal taktéž do Holešovic.

Někde tam u metra se také uskutečnil mezi mnou a Sethesem jeden z nejúžasnějších obchodů v historii, jehož výsledkem je... tadá, mám TR1 a TR2! :D A tak teď běhám každý den po Benátkách... ehm, ale to sem nepatří :)

V sobotu 9. 8. 2008 proběhl v Praze v pořadí již 4. sraz ladycroft.cz. Tento popis srazu ovšem začíná již o den dříve.

V pátek ráno (v 5:30) mi zazvonil budík a já měl sto chutí ho rozmlátit, dokud jsem se alespoň trochu neprobudil a neuvědomil si, proč vlastně tak brzo vstávám. Ano, potřeboval jsem se dopravit na vlak, který mě doveze do Prahy – sraz už byl na spadnutí. Po chvíli jsem vyrazil z domu – směr vlakové nádraží. Usadil jsem se a vytáhl knihu, která měla být mým společníkem na cestě. Jednalo se o detektivku od Agathy Christie – Oznamuje se vražda (co kdyby ten sraz byl taky taková detektivka??) Přiznávám, že mi jízda krásně ubíhala. Tedy do doby, než si ke mně do kupé přisedla čtveřice dívek – byly totiž z Holandska a poslouchat jejich jazyk je něco dosti náročného v kombinaci s četbou. Nicméně po přelouskání celé knihy, jednom přestupu a pěti hodinách strávených ve vlaku jsem konečně dorazil do našeho hlavního města. Na nástupišti již čekali Pablo a Arakanga, což mě dost překvapilo, protože jsem jim zrovna odesílal zprávu, kde jsem (tabule s příjezdy vlaků jsou občas použitelné :D )

Hmmm, kde začať...najlepšie asi na začiatku, no môžem kľudne aj na konci :)...Niečo pred deviatou ráno som sa dotrepala v doprovode mojich rodičov na "Václavák"...tam už som zhliadla známe tváre a skoro som to vpálila do zábradlia, hihi, Matrix je samá chyba XD. Prešla som cez prechod, pozdravila postávajúcu skupinu ľudí, ktorú tvorila Araknga, Pablo, Potkanka, Sethes a Willy.

Zoznámila som sa s dvomi na živo ešte nevidenými ľuďmi...následne sme sa vybrali do čajovne...po ceste som bola vystavená na pospas "ľahkým otázka" od Sethesa, ktorý sa márne pokúšala nadviazať konverzáciu XD...ako sa volám nie je zrovna ľahká otázka, alebo moje záľuby XD...to vyžaduje dlhé úvahy XD...a pre mňa, človeka neobdareného vyjadrovacími schopnosťami je to priam to najťažšie na čo sa môžete opýtať XD.

Po zistení, že čajovňa je zatvorená sme to späť túrovali na "Václavák" a následne do jedného nemenovaného Fast Foodu XD, kde sa konala prvá aktivita - kvíz. Veľmi poučná a zábavná aktivita, v ktorej zvíťazila Potkanka (i keď schytala skoro všetky otázky z TR2, ktorý nehrala XD).

Vše začalo tak, že jsme se na chatu pokoušeli dohodnout, kdy sraz zrealizujeme a kdo že tam vůbec přijede, s tím že jsme se i částečně pokoušeli navrhnout nějaký ten scénář či program, abychom tam až se setkáme na sebe nečučeli jak pár šišek spadlých ze stromu XD. Dohodli jsme se tedy, že sraz se bude konat v sobotou 9.8. 2008 v Praze. Nuže velký den "D" nastal. Já jsem měl v plánu že dorazím na Masarykovo nádraží, odkud pak pojedu k Muzeu, kde se setkáme a samozřejmě, že jsem na již zmíněné nádraží nedorazil XD. Myslím, že bych měl začít konečně číst cedule s nápisem, kam že to daný vlak vlastně jede XD. Každopádně do Prahy jsem se dostal, ale ne tedy na mnou plánované Masarykovo nádraží, ale kupodivu na to Holešovické. Když jsem seděl v kupéčku a viděl, jak se všichni lidi chystají vystoupit a já z oken viděl ceduli Nádraží Holešovice, musel jsem se sám sobě zasmát. A tak jsem tedy vystoupil na této zastávce a jelikož jsem věděl, že má zde někde dorazit během pár minut Potkanka, řekl jsem si, že tady chvíli pobudu a tým tady zřejmě potkám, jelikož jí zde měli očekávat a já věděl, že i přesto že mám mít s nimi sraz až u Muzea bych je mohl tady třeba překvapit.