Tento sraz proběhl 25. října 2007 v Praze. Chtěli jsme, aby zpráva byla trošku z více úhlů, a proto jsme se rozhodli, že různí autoři popíší průběh srazu celý ze svého pohledu. Neděste se, zprávy jsou poměrně krátké :o) 

A tady už máme galerii :o)

Sraz. To slovo je pro Ladycroft.cz příznačné a my, jak je naším dobrým zvykem, jsme opět neodolali, a provedli další setkání fanoušků Tomb Raideru, které, tradičně, opět probíhalo v Praze. A jak je naším dalším dobrým zvykem, zapomněli jsme sepsat zprávu ze srazu a dát ji na stránky. Čili se toho chopím, po více jak měsíci a půl, a pokusím se zde vymimonit nějaký popis, co se dělo (hlásí se vám sepisovatelka článků se sklerózou).

Setkání se událo...no a to je sranda. Jediné, co ze mně vymámíte, je to, že to bylo napodzim roku 2007. V...říjnu? Asi. Nebo koncem září. Nebo taky někdy úplně jindy. Ale na tom nesejde, ne? Každopádně, nejdůležitější novinkou byla změna složení. Bohužel, Pablo nemohl přijet, ale počet se doplnil až přeplnil, protože sem zavítaly Potkanka a SuomiBaby (které to taky ve zdraví přežily).

Mno, jelikož tenhle sraz proběhl už před delší dobou, bude můj popis krapet mimo a nepřesný. Moje cesta do Prahy byla stejně nudná jako vždy. Na Florenci jsem pak potkal Arakangu a Sethese a zamířili jsme kamsi do čajovny, ze které si pamatuju čaj (překvapivě), egyptskou vodnici (krásná, krásná? ), předávání dárků pro S a Ari a focení, díky kterému vzniklo pár zajímavých fotek.

Opravdový sraz začal až druhý den, kdy jsme měli nejprve sraz s Potkankou kdesi v metru. Hmmm, ráno jsme měli menší zpoždění, ujel nám bus (myslim), pak i metro, takže jsme dorazili mírně pozdě. Potkanka měla šanci nás poznat díky transparentům, které jsme s Ari vyrobili (LC.cz ZDE), a s kterými jsme se po cestě metrem fotili, což nám přineslo nejeden divný pohled z řad spolucestujících.

Co tak na úvod říct, abych nějak hezky začala? Tak třeba že můj první úspěch bylo už to, že jsem se vůbec dostala do Prahy. Ne, nic se nestalo, jen se jaksi pořádně nevyznám v jízdních řádech. Nicméně trochu asi jo, protože ten autobus nakonec jel, i když každá minuta, kterou měl zpoždění, pro mě byla věčnost a hlavou se mi honilo jen zoufalé: „Přijeď, přijeď, prosíííím...“ A přijel. :-)

Na nádraží v Praze jsem úspěšně trefila do metra a tam už jsem čekala, minuty ubíhaly, lidé přicházeli a odcházeli a nakonec, po pár SMS s Arakangou a asi půl hodině, přišli i ti, na které jsem čekala. Tady se trochu pozastavím. Představte si, že někoho znáte, ale ne osobně, a pak ho najednou potkáte. Trochu jako když jsem poprvé viděla v zoo živé žirafy... Dobře, to není dobré přirovnání, Arakanga, Sethes ani constantine nejsou zvířátka na okukování, ale prostě mě teď nenapadá, jak to popsat. Prostě jsme se setkali – mé první osobní setkání s fanoušky TR... opravdu super!

Předem se chci omluvit, ale tento popis nebude ani zdaleka kompletní. Jak všichni víte, sraz proběhl již 25. října loňského roku a dnes je jich duben. To něco napovídá, že paměťové mezery jsou opravdu velkého rozsahu. Nicméně se pokusím sepsat co nejvíce věcí, abyste si i vy mohli udělat obrázek o tomto dni.

Onen čtvrtek jsme v Praze, která se stala opět dějištěm našeho srazu, byli již tři – constantine, já (Sethes) a samozřejmě Arakanga jakož to domorodkyně. Bohužel se nemohl zúčastnit Pablo, na druhou stranu ovšem do Prahy přijely také Potkanka a SuomiBaby, což je de facto kompletní výčet přítomných. Ale o jednotlivých setkáních až trochu později.